4.Kapitola

4.Kapitola

<Harry>

Dalšího dne se však „vysvobození“ ve formě odjezdu od Dursleyových nedočkal, a když následující den k večeři ukusoval svůj příděl jídla, začínal mít pocit, že na něj Moody zapomněl. Sotva se dal do mytí nádobí se ozvalo hlasité zazvonění vchodového domku.   

„Hej kluku, běž otevřít!“ zavolal na něj strýc od televize.

„Ano, strýčku Vernone“ řekl rychle a hrnul se ke dveřím plný naděje, že se odsud konečně dostane, když však otevřel, nestál tam Moody nýbrž Snape, který ho s ledovým klidem sjel pohledem, nic k jeho vzhledu však neřekl.

„Pottere, jste nachystaný?“ zavrčel Snape a na chvíli se pohledem zastavil na houbičce na nádoby kterou Harry zapomněl nechat ve dřezu.

„Nejsem, strýc s…“ začal Harry a schoval houbičku za záda, aby zmizela Snapeovi z pohledu.

„Pořád jenom samé výmluvy, jste stejný jako váš otec, ten taky svoje povinnosti klidu přehlížel.“ Než mu však Harry stačil cokoliv odseknou, otevřely se dveře a v nich stál jeho strýc se zvědavým pohledem.

„S kým se to tady vybavuješ ty kluku neposlušný, s někým z toho vašeho spolku úchylů“ a sám se krátce zasmál, jak se mu to povedlo říct. Když ale stoupl vedle Harryho a měl plný pohled na druhou postavu smích ho přešel.

Bylo doslova vidět, jak se otřásl. Celou minutu se dívali navzájem do očí když Snape najednou udělal krok naproti Vernonovi. Ten na to odpověděl jen  zběsilím couváním dokud nezakopl o práh vchodových dveří.

Snape strýce obešel a zastavil se, až před přístěnkem pod schody, uchopil kliku a zkusil otevřít. Na dveřích hlasitě zachrastil zámkem. Švihem vytáhl hůlku, a vrátil se k šokovanému strýci. „Otetvřít!“ „Hned!“. Ani nečekal na reakci strýce a obrátil pohled na Harryho. „Pottere vy tu ještě jste?“ „Okamžitě si jděte zabalit věci nebo odcházím bez vás.“

Na to Harry nic neřekl a vydal se rychle po schodech do svého pokoje, doházel poslední věci do kufru a co nejrychleji mu to těžký kufr dovoloval, se vydal zpět dolů. Jenom doufal, že nenajde strýce nebo tetu dole mrtvé. Svoje věci do školy našel před přístěnkem tak je doložil do už tak přeplněného kufru a šel se podívat kde je jeho „oblíbený“ učitel. Když nakoukl do obýváku vůbec ho nepoznával naproti křesla místo televize byla díra do zdi, ze které šel vidět zašlí krb. To by nebylo ještě tak udivující, kdyby pře ním netál Snape s knihou, o které strýc říkal, že mu ji poslal jeden jeho známí z Říma. Když se na ní chtěl tehdy podívat, seřval ho, že takové cennosti nepatří do rukou takového spratka. Teď však stáli všichni Dursleyovi u protější zdi a s vyděšenými výrazy se nejspíš snažily dostat co nejdál od Snapea.

„Pottere, to je dost, že jdete“ zavrčel a upustil knihu na stůl. „letax máte před krbem, přemístěte se do doupěte, to snad zvládnete, nebo snad chcete pomoct?“

Vypadl z krbu a ztěžka dopadl na podlahu. Nikdo v kuchyni však nebyl a všude panovala nezvyklá tma. Kolik mohlo být hodin vždyť s Dursleyovými nedávno dovečeřel. „Halo, je tu někdo?“ „Paní Weasleyová? Rone?“ Nikdo se neozýval. Vyšel tedy po schodech do prvního patra a zaklepal. Když se nikdo stále neozýval, tak pomalu nakoukl. V šeru viděl na zdi přilepený plakát z turnaje. Plakát se svým obličejem v srdíčku, Hermionina část byla ale pryč.

„Pottere, mohl byste se k nám připojit dole, až skončíte s prohlídkou domu? Ozval se ze spodu Moodyho hlas.

Seběhl tedy dolů a už se chtěl začít profesora vyptávat na hromady otázek, co ho v poslední době napadaly. Když však za Moodym zahlídl Snapea, který se tvářil, že je stejně nadšený jako Harry nechtělo se mu jakkoliv mluvit, ne před tím namyšleným parchantem.

„Jak jste si už nejspíš všiml Weasleyovi jsou pryč, jsou teď na prázdninách u Siriuse. Nicméně než se k nim připojíte, chtěl jsem s vámi ještě dořešit jedno téma.“ „Už jste přemýšlel nad mojí nabídkou?“ Zeptal se Moody a jeho kouzelné oko se otočilo někam směrem do hlavy.

Harry nevěděl, jestli může něco říct, když tam byl Snape tak se podíval jeho směrem a čekal, až si toho Moody všimne.

„Klidně mluvte, Pottere Severus složil neporušitelný slib. Jede v tom s námi, vždyť je to přece v zájmu nás všech, abyste byl co nejvíce připravený, až dojde ke střetu s Voldemortem.

„Ale…“ Chtěl začít protestovat.

„Pottere! Nezapomeňte, že se nejdete učit vařit, jdete se hlavně naučit jak útočit a naopak se bránit proti černé magii!“ „A kdo jiný by byl lepší na černou magii než smrtijed.“ „A složil neporušitelný slib, že se vám pokusí pomoci, tak mi konečně řekněte, jak jste se rozhodl, ať víme na čem jsme a nechodíme tu kolem horké kaše!“

 „Ano profesore, chci se nechat učit, ale nechápu, proč by mě měl učit on.“ A hodil zoufalí Pohled směrem ke Snapeovi. Nechtěl další hodiny se Snapem, když už jen samotné lektvary mu dávají zabrat.

„Tak to jsme dva Pottere, ani já nechápu, proč bych měl učit takového tupce, jako jste vy.“ Zavrčel Snape, kterému už začala docházet trpělivost.

„Severusi, nechte toho, jste jak malé děti. Pravda je taková Pottere, ať se vám to líbí nebo ne, že Severus je špion u Voldemorta, tudíš je mistr přetvářek a to se nám náramně hodí! Protože být lepší než smrtijedi neznamená, že se naučíte tucty zaklínadel, to není ani půlka z toho. Sebeovládání, trpělivost, lepší úsudek, chování, empatie to je něco, co je cíl úspěchu.“ „Takže dost povídání máte na výběr, Buď berete: a v tom případě budete hrát podle mých pravidel, nebo neberete: a v tom případě tu jen ztrácíme čas!“

„Ano pane, nechám se …“

„Merline díky, zavrčel Snape a protočil oči.“ „Tady Pottere“ Hodil na stůl složený lístek „to si zapamatujte.“ A s tím se přemístil.

Harry zvedl lístek, na kterém bylo Brumbálovým písmem napsáno: Grimaldovo Náměstí 12, ten se po chvíli rozpadl.

„Výborně teď se tam odletaxujete, ale ještě než zmizíte, pamatujte na to, že o tom nikdo nesmí vědět, ani Weasley s Grangerovou, později se dozvíte proč. Teď už jděte, stejně se po vás jistě všichni shání.

Grimaldovo Náměstí 12 „řekl Harry nahlas a zmizel v krbu na místo, které se mu mělo stát domovem po dobu zbytku prázdnin.