1.Kapitola

1. Kapitola

1. Kapitola

V Surey bylo jako každé léto horko, že se ani dýchat nedalo. A všichni byli zalezlí v chládku domova u televize a výjimkou nebyli ani Dursleyovi. Jediný kdo nebyl tou dobou schovaný před slunečními paprsky, byl čtrnáctiletý Harry, který zalíval zahradu a snažil se tvářit, že to je zrovna ta práce, která se hodí na odpoledne, i když je 40 stupňů. Naproti na ulici byly na chodníku dva stíny, ale postavy chyběly. Nikdo si jich nevšímal, ani znuděný chlapec, který zrovna prošel necelý metr od nich.

„Jsou tupí, všichni do jednoho, nevím, jak mohl Brumbál jen uvažovat o tom dát Pottera k nim.“  Zavrčel muž a zakoulel jedním okem směrem k obloze.

„Mohl byste aspoň na krátkou chvíli držet jazyk za zuby Pošuku! Nikdo tu na ty vaše výlevy není zvědavý“ odsekl druhý muž s hákovitým nosem, který se tvářil, že by radši čistil záchody holýma rukama, než stál zde a pozoroval chlapce přes ulici.

„Klídek Seve nikoho to tu nebaví, ale když to tak dokonalý Brumbál chce, tak proč mu nesplnit jeho skromné přání. „Prý- nic mu neříkejte, je to ještě chlapec. A až mu bude sedmnáct, tak mu k narozeninám popřejeme hodně štěstí a budeme ho popostrkovat Voldemortovím směrem a říkat mu, ať ho jde zabít“

„Cha, jako by měl nějakou šanci, je mu čtrnáct a celý prázdniny stráví tím, že jí plesnivý chleba a zalívá trávník“ dodal Druhý muž a uhl nějaké stařeně, která se klimbala po chodníku.

„Já bych se tomu moc nesmál, je to jediný kdo má šanci Voldemorta zabít, ale tobě to asi říkat nemusím- co? Ty sis to vyslechl už i od Trawleyové co?“ stočil kouzelné oko směrem na Severuse a tvářil se jako by právě řekl běžnou větu.

Muž s hákovitým nosem zbledl a bylo hmatatelné, jak vzduch ještě více zhoustl. „Takže Brumbál to teď vykládá každýmu Pošukovi, co k němu zajde na čaj? Asi už pro něj nějaký čestný slib tolik neznamená…“.

„Myslím, že můžeš být v klidu, Brumbál si svoje tajemství střeží jak Grangerová svoje knížky, ale tobě bych jen tak bez důvodu nevěřil, to ti snad muselo být jasný. Brumbál stárne a jeho nitrobrana je na nic.“ Zavrčel Pošuk a uvolnil postoj, kterým očekával útok.

„Proč se vůbec bavíme o Potterovi? To je přece Brumbálův problém“ Nasadil Severus opět nic neříkající pohled.

„Grr… neříkej že Brumbál není jediný tupec tady. Copak nechápeš, co se ti tady snažím naznačit? Brumbál má svůj svět, toho nikdo nepřesvědčí, ale jestli je někdo kdo má prostor i zkušenosti, které ten kluk potřebuje tak to jseš ty, já, Lupin nebo Stará McGonagalka s Brumbálem.“  Napil se z placatky a pokračoval. „Gonagalku a Brumbála vyřadím hned, to je zjevné, Lupin ten když jsem se mu snažil něco naznačit, mě přestal poslouchat po tom, co zjistil, že Brumbál o tom nemá ani páru. Vy jste špion, odborník na lektvary, mistr černé magie, víte, jak fungují smrtijedi, a navíc jste jeden z mála lidí, kteří viděli Voldemorta z pár metrů a ještě dýcháte.“ „A navíc vím něco, co nejspíš nechceš, aby se dostalo někam ven“.  „Takže jak se rozhodneš Seve?“

Severus s každým dalším slovem víc a víc otvíral pusu. Teď ji zase zavřel. Takhle ji párkrát na prázdno otevřel a zase zavřel. „Když tě teď zabiju, tak si ušetřím hodně problémů“ zavrčel muž a polkl jeden doušek fialového lektvaru.

„Dobrá, od nového školního roku s tebou budu počítat. A teď můžeš jít, myslím, že dneska tu bude klid jako každý prázdninový den“ Dodal muž a opět začal pročesávat kouzelným okem oblohu.

Severus něco zabručel a poté co chlapec zašel dovnitř do domu, s tichým puf zmizel.